V sobotu 25. ledna odstartuje v Jablonci nad Nisou v areálu Břízky Český pohár v zimním triatlonu. První zastávkou měl být už o minulém víkendu jihočeský Vimperk, ale kvůli nedostatku sněhu se termín tradičního sportovního klání přesunul na březen. Ani v Jablonci nejsou sněhové podmínky ideální, takže se závod pojede jako duatlon.

Po pátečním kolapsu, kdy prasklá hadice kompresoru vzala Aleši Lopraisovi v předposlední etapě letošního Dakaru naději na celkové umístění mezi prvními třemi, přišla v sobotu v posledním měření sil náplast v podobě druhého etapového zlata! Celý tým ukázal nezdolného ducha. Všichni bojovali, i když šance na lepší výsledek byla vzdálená. Mechanici předvedli skvělou práci, Královna 69 prošla před posledním měřeným testem důkladným servisem a odměna se dostavila.

V předposlední etapě letošního Dakaru z El Salvadoru do La Sereny šlo o hodně - byla to vlastně poslední příležitost, jak ještě nahnat nějaký čas k dobru a vylepšit si svou pozici v celkovém hodnocení. A v dunách Atacamy číhal i strašák v podobě možné ztráty...
Aleš Loprais chtěl bojovat, rozjel se výborně. Na prvním mezičase byl druhý, na druhém dokonce první, na třetím klesl na třetí pozici. Na čtvrtém waypointu byla Královna 69 čtvrtá se ztrátou minuty a 39 vteřin. Ovšem čekání u pátého mezičasu, než se objeví vůz s číslem 504, bylo bohužel téměř nekonečné. Trvalo více než dvě hodiny... Přibližně v polovině měřeného úseku totiž musel Aleš Loprais zastavit kvůli technické závadě. Posádka se hned vrhla do práce, pomáhala i posádka Jana Tománka z Tatry s číslem 519. Prasklá hadice od kompresoru ale dala všem zabrat. Oprava na trati se sice nakonec zdařila, ale bohužel znamenala propad ve výsledkové listině.

Více než šest stovek kilometrů z Antofagasty do El Salvadoru postupně završuje atacamské menu letošního Dakaru. Bezútěšná krajina plná jemného prachu guadal nabídla v podstatě stejně výživné menu jako den předtím, včetně těžkého, 108 kilometrů dlouhého dunového pole nad Copiapó.

Královně 69 a její posádce totiž náramně sedla etapa s pořadovým číslem 10. Od startu z Iquique jel truck se startovním číslem 504 jako ďas. Na prvním mezičase na 33. kilometru ztrácel Aleš Loprais na vedoucího Karginova pět vteřin, na druhém už ale měla Královna 69 před Kamazem půlminutový náskok. Přetahovaná však zdaleka nekončila.
Waypoint s číslem 3 po 106 odjetých kilometrech znamenal zase vedení Karginova, ale o jedinou vteřinu před Alešem! Na čtvrtém mezičase se náskok Rusa zvýšil na 21 vteřin, jenže na šestém waypointu už zase bylo pořadí tak, jak ho chtěli vidět všichni čeští fanoušci – Loprais první, Karginov druhý se ztrátou minuty a 40 vteřin. Na konci první části měřeného úseku byl Aleš znovu nejrychlejší, před pronásledovateli měl náskok minutu a 19 vteřin.

Smutná zpráva přišla včera večer z  KM Racing Teamu. Technické problémy zastavily na chilském území úspěšné tažení posádky Josef Macháček - Vlastimil Tošenovský v Rallye Dakar. Pětinásobný šampion ve čtyřkolkách nedojel do cíle úterní etapy z Calamy do Iquique a do desátého dějství už nemohl nastoupit. Jeho buggy MD Optimus Nissan tak dokončí nejnáročnější motoristický maraton na vleku.

V neděli 19. ledna 2014 se měl ve Vimperku konat úvodní závod Českého poháru v zimním triatlonu, ale kvůli nedostatku sněhu byl přeložen na 9. března. Sezona zimního triatlonu tak bude odstartována o týden později v Jablonci nad Nisou.

Osmá dakarská zkouška, která vedla z argentinské Salty do chilské Calamy, včera odstartovala pro kategorii kamionů dvě minuty před čtrnáctou hodinou tamního času. Posádky musely ve 302 kilometrů dlouhém měřeném úseku nechat za zády Andy, překonat spoustu prudkých stoupání i sjezdů a znovu si poradit se všemi nástrahami, kterými je dakarské dobrodružství prošpikované. V následující deváté etapě prověřil soutěžící tříkilometrový sráz do nejsevernějšího místa letošního Dakaru – cílového Iquique, kterým vyvrcholila speciálka dlouhá 422 kilometrů. Ruští rivalové s Kamazy Sotnikov a Nikolajev zde svedli souboj o třetí místo. Na posledním waypointu ztrácel Nikolajev na Sotnikova minutu a čtvrt, v cíli byl ale o vteřinu dříve!

Do nedělní sedmé etapy dakarského dobrodružství, která následovala po dni volna, vyrazily posádky kamionů a aut zvlášť, motorkáře a čtyřkolkáře čekala jiná trasa. Po osmé ráno opustily kamiony bivak v Saltě a vydaly se na 114 kilometrů dlouhý spojovací úsek, který je přivedl do místa zvaného Las Cuevas. Odtamtud vyrazilo zbylých 82 automobilů a 54 kamionů na měřenou speciálku, pro kamiony vypsanou na 525 kilometrů. Ještě před startem ale musely posádky prokázat trpělivost - organizátoři start kamionů odložili, neboť záchranářské helikoptéry nemohly kvůli nízké oblačnosti vzlétnout.

Pamatujete si ta jména? Auriol, Mege, Peterhansel, Ickx, Vatanen, ti všichni v historií dakarského závodu dojeli do cíle u Růžového jezera a dokázali zvítězit ve své kategorii. Co jméno, to unikátní příběh. Nejen oni. Mohl bych pokračovat. Despres, Masuoka, Saby a mnoho jiných. Každý rok se jejich počet rozšiřuje. Letošní k těmto legendám přibývají Pisano, Schlesser a Tomeček. To jsou vítězové Africa Race 2014.   

Psal se tehdy rok 1970, když si někdo řekl, že založí závodní sérii jménem Interserie, a ta přežila až dodnes. Jedná se o jednu z vůbec nejstarších závodních sérií na kontinentu.

Rok 1970 znamenal start jednoho z nejstarších závodních seriálů starého kontinentu. Zakladatelem se stal Němec Gerhard Härle a vzorem pro založení závodů pro vozy skupiny Group 7 byl Nordic Challenge Cup spuštený o rok dříve ve Skandinávii. Začátky této série provázely vozy skupiny Group 7 a také Amerikou inspirované vozy Can.Am, tedy významného to závodního seriálu. První závody se konaly na německém autodromu Norisring a první ročník pamatuje také okruhy Keimola, Croft, či Thruxton. Historicky prvním vítězem na Norisringu se stal Jürgen Neuhaus z Německa na stroji Porsche 917 K,. Stejně tak zvítězil v celé úvodní sezóně.

Stíhačka. To je zřejmě nejvýstižnější název pro šestou část dakarského dobrodružství, v níž kamiony na trase z Tucumánu do Salty jeli „jen“ 156 měřených kilometrů. Oproti předchozím ultramaratonským etapám, v nichž rozdíly mezi jednotlivými účastníky byly v desítkách minut či hodinách, šlo tentokrát o každou vteřinu.

Pořadatelé dopředu slibovali, že letos připraví opravdu tvrdý Dakar. A odjeté etapy jejich slova jen potvrzují. Náročné etapy ničí techniku, účastníky ždímají na hranu naprostého vyčerpání. Jiná nebyla ani včerejší pátá etapa z Chilecita do Tucumánu. V ní navíc organizátoři pořádně zacloumali s nervy závodníků a především navigátorů. Kvůli nejasné navigaci nemálo posádek už v úvodní části měřeného úseku zbytečně ztrácelo čas. Organizátoři tak zamotali dění na trati, že motocyklisty raději do druhé části měřeného úseku vůbec nepustili, aby se čelně nestřetli s protijedoucími automobily a kamiony. Kvůli extrémním teplotám dosahujícím až 47 stupňů Celsia nakonec organizátoři zkrátili původní  měřený úsek dlouhý 527 km pro čtyřkolky a motocykly. Drama díky teplotě zažil Paulo Goncalves, kterému motorka chytla a shořela.

Vždy, když přijíždím do těchto Afrických zemí tak se ve mě nezapře Čech. Teprve později odhodím do očí bijící návyky, možná spíše lépe řečeno zlozvyky a začnu se chovat trošku přirozeněji. Doma jsme zvyklí nezdravit, tvářit se zaneprázdněně a odměřeně. Vytváříme si kolem sebe bublinu jakéhosi domnělého prostoru. Svým způsobem je to asi pohodlné, ale zde to není moc normální chování. Zpětně si vždy uvědomím ,za jakého hlupáka jsem, když se zde takto chovám. Je přece normální, když se s někým potkám, tak ho pozdravím se a podám si  s ním ruku nebo alespoň pokynu hlavou. Příkladem může být silniční kontrola. Na sto kilometrech cesty vychází  jedno místo u kterého se musí zastavit. Voják nebo policista si ověří  totožnost než nás pustí dále. Běžné chování je, že voják přijde k okénku a řidičovi podá ruku.  Teprve pak se začne ptát. 

Proklamovaná nejdelší speciálka Dakaru od roku 2005 se nesla ve znamení mimořádně rozbitého kamenitého terénu, přerušeného uprostřed 160 kilometrovou neutralizací.