Zkrácené "maratonské" etapy na Dakaru jsou minulostí

Macíkova posádka po noci plné chrápání boduje 8. místem v etapě.

Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva z týmu Big Shock Racing v osmé etapě, druhé maratonské, dojeli do cíle na výborném osmém místě. Po noci, kterou posádka nakonec strávila na starých matracích v obrovském hangáru bývalého vojenského objektu a ve společnosti ostatních chrápajících závodníků, vyrazila do dalších rychlostních bojů. Taktika byla jednoduchá. Nezapadnout a vyrovnanými výkony pokračovat závodem. Vše vyšlo podle plánu a členové týmu Big Shock Racing se těší z 8. etapového místa.

Osmé etapě předcházela maratonská noc strávená v armádním objektu, kde většina jezdců spala ve společné místnosti. „Někdo si ustlal na zemi, někdo si tu postavil stan, my jsme s Martinem a Michalem našli staré plesnivé matrace, na kterých jsme si udělali ležení a byli jsme rádi, že jsme v suchu a v teple. V noci se tu ozývaly roztodivné zvuky, převládalo chrápání. A hned ráno ve 4 hodiny nás vzbudili motorkáři, kteří se chystali do závodu,“ popisuje dobrodružnou noc navigátor týmu Big Shock Racing František Tomášek.  

Nikoho už nepřekvapí, že i následná osmá etapa letošní Rallye Dakar byla zkrácena na 171 kilometrů. Ale závodníci týmu Big Shock Racing si nenechali zkazit náladu a těšili se na jízdu v dunách a navigátorsky náročnější trať, jejíž charakter už znali z minulých ročníků.      

Žlutý kamion Franta na své cestě k cíli míjel spoustu zakopaných závodních strojů. To osazenstvo kabiny znovu utvrdilo v přesvědčení, že je třeba jet přesně, svižně, ale opatrně a hlavně nezapadnout a neponičit závodní kamion. „Byla to pěkná etapa, vystřídaly se snad všechny povrchy, písek, kamení, projížděli jsme řečiště. Ale stále jsme dávali velký pozor. V horách se nám pak ještě podařilo zrychlit. Rozhodli jsme se, že pojedeme raději o něco pomaleji, ale s rozvahou. Jsme rádi, že se neztrácíme, nezapadáme, komunikujeme. Nálada v kabině je výborná a to je důležité,“ hodnotí etapu pilot Martin Macík.

Nakonec žlutá liazka s číslem 518 dojela do cíle jako osmá se ztrátou pouhých 6 minut na vítěze. V celkovém pořadí patří týmu Big Shock Racing 15. pozice. Při následném přejezdu do bivaku však nastaly další komplikace, způsobené vodou a zborcenou skálou, které dakarské karavaně komplikovaly přejezd do argentinského bivaku.    

Lavorovo dakarské okénko

Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.   

Na hranicích

„Čeká nás další přejezd hranic, takže jsem zvědav, co zase přijde. Když jsme jeli přes hranice s Paraguayí, děly se věci. Asi si nás vylosovali nebo jsme se jim zdáli podezřelí (jezdím v autě s šéfem týmu Martinem Macíkem starším), protože nám do auta pustili psa (pak jsme půl hodiny vymetali chlupy). Zkoušeli na nás, jestli nevezeme drogy. Museli jsme jim ukazovat kde co. I baťohy. Ale nakonec dobrý,“ vzpomíná Lavor. 

TZ a foto: Big Shock Racin Team