Sonáta pro Afriku

Druhý den po novém roce závodníci odstartovali do své rychlostní zkoušky. Kameraman Honza usedl do novinářského vozu spolu s Martinem a Emilem, kteří nám dělají technické zajištění a odjeli dokumentovat závod. Já jsem se posadil do asistenční Tatry k Petrovi a Rosťovi. Náš cíl byl vrátit se na trať včerejší etapy. Padesát kilometrů od cíle stojí porouchaný kamión Balai. Kamion Balai startuje za všemi závodníky a snaží se jim pomoci v nouzi. Pořadatelé mají k dispozici dva. Obě to jsou Tatry. Naše cesty se rozdělily. Opět se setkají o osm set kilometrů jižněji u města Dakhla na pobřeží Západní Sahary.

Africa Eco Race

Závodní den

Naše závodní Tatra odstartovala do poslední typicky marocké rychlostní zkoušky. Rychlé úseky střídaly pomalé sekce ve vyschlých korytech řek. Etapa byla občas proložena písčitým polem. Žádné duny, jen několik set metrů dlouhé „pískoviště" porostlé malými keři. Hlavní část se ale odehrávala na kamenitých planinách. Tím slovem kamenitých nemyslím nějaké malé oblázky na pláži. Jsou to kameny od velikosti několika centimetrů s ostrými hranami po šutráky velké jak meloun a ostré jakbysmet. Do tohoto terénu jsou potřeba nové pneumatiky s neojetým vzorkem a s hloubkou dezénu alespoň čtyři centimetry. To závodní Tatra má. I tak jsem rád, že se v závodě klukům defekt vyhýbá. V těchto místech minulý rok Tomáš s Vojtou bloudili, letos neudělali chybu. Do cíle kamiony dojely s minutovými rozestupy. Samo o sobě to dokazuje, jak všichni jeli nadoraz svých omezovačů. Jen připomenu pravidlo. Kamióny nesmí v závodě překročit limit 150km/h. Tento limit se zavedl po tom, co se stalo několik, b ohužel i fatálních, nehod. Kamion sám o sobě váží mnoho tun a bez omezovače by ho bylo možné rozpohybovat do rychlosti nad dvěstě kilometrů. V těchto rychlostech a hybnosti není možné udržet rozumnou bezpečnost posádky v případě havárie.

Závodní posádka se s novinářskou částí minula v první polovině etapy. O chvílí později dokumentaristický vůz vyrazil na cestu do bivaku u Dakhly. Stejným směrem se z místa cíle rychlostní zkoušky vydala i závodní posádka. Potkají se spolu o několik hodin později v bivaku. Já spolu s mechaniky se k nim připojíme po třetí hodině ranní.

Rok pneumatik

Naše letošní obtíže s obutím nemá cenu opakovat, jen zmíním, že si začínám zvykat a už mě, samozřejmě s nadsázkou, nepřekvapují. Závodní Tatra má obutí imunní oproti nástrahám marockých kamenů. A teď jsem třikrát poklepal na dřevěný stůl. Hůře na tom je asistenční kamión, od kterého se moc nepředpokládá, že by se vydával do tohoto terénu. Jeho pneumatiky uvyklé na přesuny po silnici a zatížené tunami náhradních dílů a nástrojů na korbě budou cestou k uvízlému Balai dostávat hodně zabrat. A aby nebylo příběhů o pneumatik málo, tak Balai stojí proto, že mu došly jeho náhradní. Všechny si posádka prorazila při celodenním a celonočním pojíždění s naloženými uvízlými závodníky na korbě cestou mimo vyjeté stopy. Kameny jim mnohokrát zničily bok pneumatik, že už je není možné zalepit a nebo dohušťovat.

Vezeme jim na korbě nové. Nejdříve se vracíme po silnici sto kilometrů zpět na souřadnice startu. Na tomto místě sjíždíme z cesty a vydáváme se proti směru včerejší etapy. Po padesáti kilometrech bychom měli najít posádku Balai. Samozřejmě máme jejich přesné souřadnice a mohli bychom jet přímo rovně k nim. Lepší je zůstat ve včerejších vyjetých kolejích závodníky. Cesta je zde bezpečnější a rychlejší než si hledat vlastní pustinou. Projíždíme kaňonem mezi skalami i pískem, do kterého se boří kola plně naložené asistenční Tatry a snažíme se jet opravdu opatrně v kamenitých pasážích. Deset kilometrů od Balai, v zadní části naší korby zaduněla tupá rána. Petr zastavuje jak to je jen trochu možné. Máme defekt zadní pravé pneumatiky. Dáváme přes satelitní telefon vědět k Balai, že se zdržíme a následuje již naučená rutina. Zdvihací vaky ven z korby. Spolu s nimi vyndat novou pneumatiku. Jedna má přes sto kilo a tak opatrně při shazování z korby. Sundat poškozenou. Zde se obje vuje komplikace. Pneumatika je tak zničena a zkroucena na bubnu kola, že nejde ani za použití značného násilí a několikeré nahlas vyslovené prosby, sundat. Nedá se nic jiného dělat. Petr vytahuje „flexu" a rozřezává kruh železa, „kord", který normálně drží pneumatiku na svém místě na bubnu. Vzduch plní smrad pálené gumy a létají velké odštěpky kovu. Celá výměna se nám tím prodlužuje a k Balai dojíždíme o hodinu později.

Na korbě mají několik naložených motorek a v kabině motorkáře, kterého včera zachránili. Vše k opravě mají již nachystáno. Mechanikům předávka náhradních pneu a výměna jednoho poškozeného přímo na přední nápravě netrvá dlouho. O další hodinu se společně vydáváme pustinou k asfaltové silnici a vyjíždíme vstříc Dakhle také. K sedmistům kilometrů, co nás čekají, připočítáváme třista dalších dnes už odjetých. K bivaku přijíždíme kolem třetí hodiny ráno. Posledních sto kilometrů bylo opravdu náročných. I když se řidiči střídají za volantem, únava je značná. Pomáhá naordinované společné zpívání pro Afriku. Být bivak dále, nedojedeme a museli bychom přespat někde u silnice. V zemi, kde je nám nedoporučováno jen zastavit a odskočit si.

Africa Eco Race

Nádherný a pokud je to možné i odpočinkový den.


Vojtěch Morávek ml.
Dakhla, Západní Sahara (gps: 23 50,1N 15 52,18W)

inPage - webové stránky s AI, doménawebhosting