Zákulisí a tajemství podniků jménem motoristický sport
autor: Pavel Vrba
V každém odvětví má člověk sklon porovnávat své síly a soupeřit s ostatními. Toto vzájemné poměřování sil a schopností bývá nejčastěji spojováno se sportem ve všech jeho disciplínách. Ačkoliv se to řadě škarohlídům nelíbí, i motorismus je zařazován do oblasti sportu. Motorismus, jehož řada soutěžních disciplín má své fanoušky. Ačkoliv máme pocit, že u nás se jedou největší a nejkrásnější soutěže, není tomu tak. V řadě evropských a skandinávských zemích má motorismus hluboké kořeny a řadí se ke špičkám mezinárodních mistrovství.
Já osobně z motoristického sportu fandím rally a tak Vám nabízím svůj pohled do jeho zákulisí. Možná pro to, aby i lidé, kteří slyší jen jednostranné negativní kampaně, měli možnost něco se o tomto sportu něco dozvědět. Je to jako u všeho - mohu soudit, když o tom něco vím. Abychom nebyli jen pouhými loutkami.
Většina fanoušků i samotných jezdců vidí jen samotný průběh závodu. Co však obnáší uspořádání velkého podniku je mnoha lidem skryto. Když se nedávno uprostřed nádherného prostředí, obklopeného řadou vinic konal 10. ročník AGROTEC Petronas Syntium rally Hustopeče 2014 měl jsem možnost nahlédnout i do zákulisí. Jak vlastně vypadá příprava a samotné provedení závodu v rally?
Prvním předpokladem uspořádat podnik v rally je splnění přísných podmínek pro udělení licence k provedení závodu a jeho zapsání do „kalendáře rally“ u Autoklubu ČR. Po té nastává několik měsíců trvající mravenčí práce, počínající v hledání sponzorů, partnerů a propagátorů rally. Mezinárodními a národními sportovními řády jsou stanoveny podmínky organizace závodu, včetně délky jednotlivých rychlostních zkoušek, které znamenají pro pořadatele mnohdy mravenčí a diplomatickou práci vedoucí k získání všech povolení a splnění zákonem stanovených podmínek, včetně uzavírky příslušné komunikace, které se v průběhu závodu stávají uzavřenou rychlostní zkouškou. V současné době jsou to právě první problematická místa organizace rally, neboť tento sport je několik let nespravedlivě napadán bulvárními médii. Negativní kampaň se pak podepisuje i na přístupu a vnímání tohoto sportu v naší zemi. Jako by řada čtenářů a diváků nechápala, že řada reportáží je tendenční a zkreslující informace jsou dělány s jediným úmyslem- zvýšení sledovanosti. Lži, které jsou bohužel oblíbenější než rozum a pravda.
Organizátoři závodů absolvují řadu jednání se starosty a primátory měst, ale také s řadou obyvatel. Vždy jde o nalezení kompromisu, vyváženosti požadavků a podmínek realizace závodu. Navíc, každý z pořadatelů v souběhu s výběrem tratí vhodných pro závod řeší i bezpečnost nejen jezdců, ale i diváků. A oblast bezpečnosti je plná kompromisů, neboť na jedné straně vzniká požadavek na zajištění bezpečnosti a na druhé omezení diváků, kteří jsou nespokojeni se vzdáleností od rychlostní zkoušky a tím pádem o podívanou.
Konání takového podniku je podmíněno získáním desítek lidí, kteří se podílejí na organizaci a zabezpečení tratí, servisní zóny, záchranných a bezpečnostních prvků, časoměřičů a činovníků. Znamená to dokonalou souhru nejen při realizaci rally, ale zejména v případě, kdy dojde při závodech k nehodě. Tito lidé musí projít několikadenním školením, na kterém jim je vysvětlena jejich činnost s důrazem na bezpečnost. Navíc lidi, kteří musí s předstihem připravit jednotlivé rychlostní zkoušky – čekají je hodiny a hodiny na nohou a za každého počasí, musí vytyčovat nebezpečná místa a naopak označit divácké prostory. A neustále vše kontrolovat. Pak během soutěže, ač jsou unavení a nevyspalí musí plnit další povinnosti, hlavních činovníků rychlostních zkoušek.
Samotné vytýčení tratí, které jsou pro závod povoleny a určeny obnáší stovky metrů bezpečnostních pásek, stovky výstražných cedulí upozorňující na nebezpečí, které může například divákům hrozit. Pří průjezdu jednotlivými rychlostními zkouškami v Hustopečích jsem měl možnost vidět desítky lidí, zařazených do role „ traťáků“ zajištující volnou trat a reagující i na vzniklou nehodu. Lidí, kteří musí řešit desítky situací, kdy musí být diváci upozorněni na nebezpečné chování.
Viděl jsem i řadu lidí, kteří sledují a řeší problémy a havárie na dispečinku. Ve spojení s jednotlivými vedoucími rychlostních zkoušek řeší všechny ty komplikované situace a vyslání záchranných týmů. Dispečink, který se stává jakým si centrálním řídícím mozkem celého závodu – pracoviště, které je náročné z hlediska psychiky a zátěže - střídají se ve sledování rychlostních zkoušek ale také absolutně všech jedoucích vozů a reagující na situace, kdy se závodní auto najednou zastaví, protože to vždy může znamenat poruchu, ale také nehodu s nutností zásahu záchranných složek. Lidé na dispečinku, kteří jsou zajišťování dalšími – vždy jim "někdo" musí přinést kafé, čaj, vodu, něco k jídlu… Že když musí na záchod, a musí za ně někdo sluchátka a sledování převzít. Hlavní lékař, který sleduje vše na dispečinku musí neustále sledovat stejné dění, podobně jako šéf záchranářů a třeba i poradit zasahujícím lékařům. A ředitel rally- ten sleduje všechny. Vzpomínám si na diskusní příspěvek jednoho „odborníka na rally“, který nevkusným způsobem pokládal otázku „ proč mám platit ze svých daní zajištění rally záchrannou službou?“. Možná, kdyby se tento pisálek víc zajímal o realitu, zjistil by, že se na tento závod záchranná služba i hasiči najímají a platí z financí pořadatele, včetně hlavního lékaře, jeho zástupce a pohotovosti v nemocnici.
Kdo nikdy neměl možnost vidět stanovenou a rozsahem obsáhlou dokumentaci nejen k zajištění závodu, ale i dokumentace a pokyny pro jezdce si neumí představit, co znamená situace, kdy bez ohledu na právně platná povolení musí poprat s protestem jediného ekoteroristy, který svým nečestným a ubohým způsobem v průběhu závodu činí problémy, ačkoliv měl možnost v době správního řízení své námitky za včas uplatnit. Situace, která připomíná dostavbu důležitých komunikací a v době stavby se vyrojí žaloba „ ekologů „ jejichž praktiky spíše připomínají terorismus. Mnohdy se skrytým osobním prospěchem, zaštítěným ekologií. I tak neskutečný zásah do průběhu závodu pořadatelé v Hustopečích zvládli a průběh 4 rychlostních zkoušek přeorganizovali. Vše s jediným cílem - aby bylo vše dobré.
Osobně smekám před nasazením lidí, kteří lemují desítky kilometrů rychlostních zkoušek, desítky lidí v organizačním týmu, dispečinku, řady záchranářů, hasičů a lékařů a zdravotníků. Prostě řadu lidí, které jako jezdci mnohdy ani nevnímáme.
Co mě však mrzí i mezi fandy tohoto sportu je to, že jsou mezi námi chytráci, zahleděni do falešné představy o svých znalostech o organizaci takového podniku a vždy by vše udělali lépe a mnohdy vybavenými znalostmi získanými z počítačových her. Tak nějak klasicky po česku - chytří, když o nic nejde a taky se o tom dobře „mudrcuje“ na motoristických portálech.