Roman Sixta při NitrOlympx: „Chci překonat svou mentální brzdu!“

Text a foto: Roman Klemm

Najít při podniku ME dragsterů v paddocku Hockenheimringu mezi mnoha borci z Anglie, Švédska, Řecka, Německa, Malty a Finska česky mluvícího účastníka, bylo opravdovým kumštem. V jeho stanu hned pod novou věží okruhu jsem nakonec přeci jen stanul tváří v tvář Romanovi Sixtovi. Zkušený jezdec z Prahy startuje na monstrózním motocyklu třídy „Super-Twin-Top-Fuel-Bike“. 53letý Sixta si svou vášeň financuje sám, je tedy nezávislý a mohl tak při našem rozhovoru nabídnout velmi upřímné odpovědi.

RK: Jak dlouho již dragstery jezdíš?

RS: S dragstery jsem začal roku 2000 a od roku 2010 jsem v mistrovství Evropy. Vlastně mi ani nic jiného nezbývá. V Čechách se jezdilo ještě v 90. letech, tento sport ale u nás již zcela zanikl. Na silničních motorkách ani moc nejezdím.

RK: Popíšeš nám Tvůj stroj?

RS: Tento Twin-Bike postavený roku 2008 jsem před 11 lety koupil v USA. Motor má trochu něco společného s Harley Davidsonem, v zásadě se ale jedná o vidlicový dvouválec jménem „Nitro V60“ o objemu 3200ccm, speciálně postavený pro závody. Má 2 rychlostní stupně, dává nad 1000 koňských sil a dosahuji rychlosti kolem 350 km/h. Pohonnou látkou je Nitrometan, tedy látka, která spadá pod přísná pravidla boje proti terorismu. S sebou ho vozit nesmíme, je nám přidělen pořadatelem na místě a musíme ho mít vždy dobře „pod zámkem“. Pro jednu 4sekundovou jízdu spotřebuji 12 litrů – a litr stojí 12 dolarů… Šasi je specielní trubkový rám, rovněž postavený u amerického specialisty.

RK: Jaké jsou Tvé technické možnosti a jak je sestaven Tvůj tým?

RS: Rád na svém stroji pracuji, rozebírám ho, čistím a dávám zase dohromady. V zásadě jsem ale vyučený „zedník“ a označil bych se za „komerčního jezdce“. Starám se totiž hlavně o financování a organizaci, zatímco si u konkurence sami vyrábějí například ojnice a hlavy válců. My vše kupujeme v USA.

Na závody mne zpravidla doprovází jen syn Roman junior a technik Jakub. On bohudík umí anglicky, což já neovládám – v této scéně je to ale důležité.

RK: Co jsou Tvé největší úspěchy?

RS: Roku 2018 jsem byl vicemistrem Evropy, minulou sezonu jsem byl třetí. Letos se ale zatím vůbec nedaří (a Hockenheim neměl být výjimkou – pozn. autora)

RK: Jak se připravuješ, jak trénuješ?

RS: Vlastně vůbec ne! V Čechách neexistuje pro můj stroj dráha. Jistě, jsou tu jistá letiště – ty ale nevykazují adekvátně připravený povrch… Trénuji tedy přímo při podniku v kvalifikaci – tak, jako většina ostatních.

RK: Neuvěřitelné… Těch podniků přeci mnoho není?

RS: Ano, mistrovství Evropy letos obsahuje jen 4 eventy. Začali jsme v anglickém Santa Pod, pak jsme jeli ve švédském Tierpu a po Hockenheimringu sezonu uzavírá znovu Santa Pod. Existují ale vyhlídky, že se brzy počet závodů zvýší. V Norsku dodělávají novou trať a na Maltě vzniká hypermoderní motodrom s drag-stripem. Jen se ptám, jak se tam asi dostaneme..?

RK: Jak probíhá závodní víkend?

RS: Odjíždíme ve středu večer. Ve čtvrtek je na trati technická přejímka, při které kladou velký důklad na bezpečnostní opatření jako přilbu, kombinézu, brzdy (brzdím i padákem), chránění řetězu a motoru. Řetěz a motor musí být zvláště dobře chráněny, kdyby se přetrhl, nebo explodoval, tak může jezdce usmrtit. Ležím tělem de facto na motoru a už se stalo, že explodující šrapnely jezdce usmrtily – proto jezdíme vybaveni neprůstřelnou vestou!

Večer pak je rozprava jezdců. V pátek se již vrhneme na kvalifikace – do rozjezdů v neděli smí jen 8 nejrychlejších. Mám tedy dvě kvalifikační jízdy v pátek a dvě v sobotu. Ve finále pak nastoupí první proti osmému a tak dále. Kdo prohraje, ten vypadává. V neděli po podniku pak pospícháme domů – do práce…

RK: Popíšeš nám průběh vlastní jízdy?

RS: Pořadatel nás vyzve k dostavení na pre-grid. Když jsem na řadě, tak nastartujeme mašinu a já Burn-Outem očistím pneumatiky. Pak jedu na startovní pozici a pozoruji startovací semafor. Při povelu ke startu dám okamžitě plný plyn. První sekundu ani nevnímám, pak se snažím držet motocykl ve stopě. Ne řídítky ale vyvážením. Po 4 sekundách proletím cílem a mám kolem kilometru čas na to, abych se zastavil. Vystřelím tedy brzdící padáky a s citem brzdím. Na časovou tabuli nemohu pohledět – ani to není nutné, protože beztak cítím jestli se jízda povedla nebo ne.

RK: Proč se letos nedaří?

RS: Ono se mi vlastně nedaří již déle. Roku 2020 jsem ve Finsku ztratil kontrolu nad strojem. Následující nehoda ho rozpůlila a zanechala ve mě silný dojem nejistoty. Motorku jsme za 2 roky dali dohromady – jezdce zatím ne. Prostě nejsem schopen držet plný plyn až do cíle! Za polovinou měřené tratě má pravá ruka chtě-nechtě prostě ubere… Jsem mentálně blokovaný.

RK: Jak to vypadá s náklady?

RS: Podnik bez technických problémů mě stojí kolem 8000 Euro. Financuji to sám, podporuje mne hlavně firma UNCS, která nás obléká.

RK: Pořadatel zde v Hockenheimu Tě nechal jet i při noční show, máš k Hockenheimu zvláště dobrý drát?

RS: Prostě se to tak událo. Berou mě do show již 5 let. Jen tak na okraj: takovou show pořádají jen zde. Autodrom je pro nás vůbec luxusem. Tolik vybetonovaných ploch nemají v Santa Pod, ani jinde. Tenhle podnik je z hlediska zázemí vrcholem roku.

RK: Jak se díváš na dragsterovou scénu celkově?

RS: Jsme jako velká rodina a navzájem si beze všeho pomáháme. Vždy se mezi své soupeře těším, jsme kamarádi. Toliko k pozitivu. Špatné je, že jsme „sportem starších pánů a žen“. Prostě chybí dorost. Ano, jezdí zde i několik dobře obsazených juniorských tříd – téměř všichni ovšem nezvládnou nebo nestojí o postup na těžké stroje. Můj syn je nejlepším příkladem. Ono to také není jen tak, získat licenci: můžeš si dělat „zkoušky“ jen při podnicích. A to tak, že celý rok porotě předvádíš jen Burn-Outy. Druhý rok jen starty, třetí rok smíš dár plyn na prvních 100 metrech a tak dále. To asi mnohé odradí. Sport skomírá a naše komunita stárne…

RK: Jaké jsou Tvé plány a přání do budoucna?

RS: Závodit bych chtěl ještě nejméně 5-7 let. Má výše zmíněná blokáda je ovšem problémem – těžko to obhajuji před týmem. Mým velkým přáním a cílem tedy je, udržet mašinu na plný plyn až do cíle.