Hans Herrmann: Zemřel poslední velký pilot F1 50. let

Text a foto: Roman Klemm

V pátek 9. ledna 2026 zemřel těsně před svými 98. narozeninami Hans Herrmann. 23. února 1928 narozený Šváb ze Stuttgartu byl posledním žijícím špičkovým jezdcem formule 1 50. let. Kariéra vyučeného cukráře byla ovšem spjata především se značkou Porsche, pro kterou dobyl roku 1970 první triumf v Le Mans.

Se závody začal Hänschen roku 1952 na Nürburgringu samozřejmě na Porsche. Jeho talent byl očividný. Již roku 1953 vyhrál na typu 550 Coupe svou třídu v Le Mans a stal se německým mistrem sportovních vozů. V sezoně 1953 stihl Herrmann i  svůj debut v Grand Prix F1, když na Nürburgringu dojel na voze Veritas Meteor týmu pana Klenka výborný devátý. Jednalo se o dobu návratu Mercedesu do světa Grand Prix a manažer Alfred Neubauer povolal mladý německý talent pro sezonu 1954 do svého týmu vedle  Juana Manuela Fangia a předválečných hvězd Karla Klinga a Herrmanna Langa. Při debutu senzačních Stromlinien-Mercedesů W196 v Remeši Hanse zastavila porucha motoru, později ovšem dojel výborný 3. v Bremgartenu a 4. v Monze. Roku 1955, když mančaft doplnil hvězdný Stirling Moss, dojel Herrmann 4. v Buenos Aires. Koncem května se ovšem zle zranil při tréninku pro GP de Monaco a jeho sezona tím skončila pobytem v nemocnici.

Po odchodu Mercedesu ze sportovní scény jezdil F1 již jen sporadicky, většinou při své domácí Grand Prix na Maserati, BRM, Cooperu, Porsche, Brabhamu a Lotusu. Nejlépe dojel roku 1960 jako  6. v Monze na Porsche 718, světovou senzací se ale stala jeho nehoda s BRM P25 týmu Mossova otce BRP na Berlínské trati Avus: „Před vracečkou mi za špičkové rychlosti selhaly brzdy a měl jsem na vybranou. Buď letět do plných ochozů a způsobit masakr, nebo vůz úmyslně strhnout do přemetů. Herrmann se rozhodl pro druhou možnost, při které byl katapultován z kokpitu na tvrdý beton Hitlerovy autobahn. Zázrakem přežil téměř nezraněn – a s ním i diváci.

Herrmannovým posledním startem ve formuli 1 měl být Grosser Preis von Deustchlend na Nürburgringu roku 1969 na Lotusu 59B F2. Po smrtelné nehodě přítele a kolegy od Porsche, Gerharda Mittera v tréninku ovšem svou přihlášku stáhl...

Vedle toho jezdil dále vytrvalostní podniky za Porsche a vítězil na celém světě. Nezapomenutelný zůstane jeho kousek při Mille Miglia roku 1954, kdy před projíždějícím vlakem podjel (!) utavřené závory. Roku 1960 vyhrál s Gendebienem na 718 RS Spyder 12hodinovku v Sebringu a s Bonnierem pověstnou Targu Florio. Ve formuli 2 slavil titul mistra Evropy na Porsche 718/2.

Poté, co roku 1969 přišel o vítězství v La Sarthe jen těsně, dokázal roku 1970 konečně triumfovat v Le Mans. Na pověstném a těžko ovladatelném Porsche 917 vyhrál společně s Britem Dickie Attwoodem. Jednalo se o první celkové vítěztsví klasické Zuffenhausenské značky v tomto pověstném maratonu. Tento výsledek tehdy zachránil sportovnímu oddělení a možná celému podniku Porsche budoucnost. Již před startem ovšem slíbil své ženě Magdaleně, že po tomto závodě skončí. Ztratil během své aktivní kariéry příliš mnoho přátel – a svůj slib splnil.

Motorsportu ale zůstal jako poslanec Porsche a Mercedsu dál věrný – nebylo historického podniku, ve kterém by se alespoň jednou neobjevil. Této skutečnosti vděčíme i my mladší, že jsme měli mnoho příležitostí s Hansem Herrmannem mluvit. S tímto robustním pánem, kterého nerozhodily ani zlá nehoda v Monaku a na Avusu, mě navždy budou pojit hned dvě z nejlegračnějších vzpomínek na motorsport vůbec: Ta první se udála v Gröbmingu, kdy Herrmannovi jistě už bylo kolem 80 let. Společně s jinými žurnalisty jsme ho vyslýchali ve velkém stanu sedíc na jednoduchých skládacích dřevěných lavicích. Herrmann a jeden klega mě naproti stolu – oba na jiném konci lavice. Když kolega vstal, tak se sedátko samozřejmě převážilo a Herrmann letěl na zem. Starosti o starého člověka jsme si dělali jen chvilku. Hans totiž bez pomoci vstal a s úsměvem poznamenal: To byl horší pád, než tenkrát na Avusu...“

Ta druhá vzpomínka je z roku 2019, kdy byl již 90letý Herrmann hostem besedy v muzeu H.P. Porscheho nedaleko Freilassingu. Všichni jsme s pobavením pozorovali, jak Hans na pódiu pomalu, ale jistě usíná… Moderátor Achim Althammer to viděl také a tak se dál vyptával mladších hostí Marca Lieba a Hanse-Joachima Stucka. V tom se Herrmann probudil a nevědě o čem je právě řeč, jednoduše komentoval to, o čem se mu pravděpodobně právě zdálo: „...a takovým lehkým holkám, které se kolem nás točily v paddocku, jsme říkali „putovní poháry“…“. Nasledovaly návaly smíchu a nezkrotný řev v publiku. Smáli se i na pódiu a koordinovaná beseda už nepřicházela v úvahu… Sám Herrmann to tehdy ukončil slovy: „Tak a mám hlad. Jdeme na večeři!“

Neviděl jsem ho nikdy v ostrém závodě, na giganta Hanse Herrmanna ale budu mít díky těmnto zážitkům ty nejlepší vpomínky...