„Cílem sezony 2026 může být jen obhajoba titulu“ říká šampion TCR Esatern Europe Adam Kout

Text: Roman Klemm sr.  /  Foto: Roman Klemm jr. 

Kariéra letos 36letého Adama Kouta z Brandýsa nad Labem začala v monopostech. Když poznal, že jeho cesta nepovede do formule 1, tak přesedlal na superkarty, kde patřil mezi absolutní světovou špičku. Poslední tři sezony závodí jeden z největších sympaťáků motorsportu s cestovními vozy v šampionátu TCR Eastern Europe, kde svému snažení roku 2025 nasadil mistrovskou korunu. Tam bude letos titul objahovat.

RK: Kdo byl Tvým idolem mládí?

AK: Od malička to byl Ayrton Senna. A hodně jsem potom fandil Alonsovi, když jezdil s Renaultem.

RK: S jakými „jmény“ jsi se ve formulích a jiných třídách utkal?

AK: V Národní formuli 1400 jsme bojovali s Pepou Králem, Igorem Lešínským, Tomášem Chabrem a Ondrou Loukotou. V Eurocupu Formule Renault to potom v první sezóně byli třeba Bottas s Ricciardem a později Vergne, Magnussen nebo da Costa. A potom v superkartech hlavně s Peterem Elkmannem, Gavinem Benettem a Emanuelem Vinualesem.

RK: Měli to mladí formuloví talenti za Tvých časů lehčí nebo těžší, než dnes?

AK: Dnes jsou daleko větší možnosti tréninku na simulátorech a trénink je díky tomu mnohem dostupnější, než když bylo nutné vše „odjezdit“ reálně na okruhu. Díky tomu je ale i větší konkurence mezi mladými jezdci, takže bych řekl, že obtížnost prosadit se, je stále stejná. To, co dnes ale talentům může usnadnit cestu, jsou projekty jako třeba F4 CEZ Academy Josefa Křenka, která opravdu pomáhá v prvních krůčcích na okruzích i těm talentům, kteří by na to jinak nemohli pomýšlet.

RK: Jak těžce jsi nesl okamžik, kdy jsi poznal, že Tvá cesta do F1 nepovede?

AK:  Že F1 bude pouze snem jsem pochopil docela rychle, ale to, že jsme nemohli pokračovat do vyšších pater formulového závodění mě hodně mrzelo. Naštěstí po monopostech přišlo závodění v superkartech, které mě opravdu naplňovalo. Skvělá atmosféra v depu, krásné souboje na trati a také spousta práce na technice, při které jsem se toho hodně naučil od Milana Šimáka.

RK: V minulých letech jsi koučoval Janíkovy mladíky z F4. Jaký na tebe udělali dojem?

AK: Ano, byla to pro mě nová úloha, které jsem se trochu obával, protože není jednoduché předávat zkušenosti, navíc když u toho ještě závodím a musím se soustředit i na svůj výkon. Opravdu mezi nimi vyniká David Gorčica, který má všechny předpoklady pro to, aby byl skvělým závodníkem, hodně na sobě pracuje a myslím, že o něm ještě hodně uslyšíme.

RK: Proč se v motorsportu doposud nedokázala prosadit děvčata?

AK: Nemyslím si, že by se nedokázala prosadit. Můžeme je přeci vidět úspěšně  závodit v celé řadě závodních sérií.

RK: Začátkem roku 2025 to vypadalo na “Koutův Walk-Over” v CEZ-TCR, proč se nakonec rozhodlo tak těsně?

AK: Celá sezóna byla velmi vyrovnaná, Martin Kadlečík je těžký soupeř, který prakticky nechybuje a zajíždí konzistentní výkony. Pokud se nám dařilo, dokázali jsme jet rychlejší tempo, což bylo vidět i na výsledcích kvalifikací, ale v závodech jsme si občas vybrali smůlu a tím přicházeli o důležité body. Nicméně pro šampionát i diváky bylo skvělé, že se rozhodovalo až v posledním závodě ročníku.

RK: Co je dle tvého názoru důvodem, že TCR co do počtu účastníků tak stagnuje? Je to pravidly? Chybami FIA? Cestovní   vozy přeci dříve patřily mezi třidy s největším počtem startujících?

AK: Důvody mohou být různé, části závodníků raději volí cestu vozů GT4, které jsou pro gentlemanské závodníky jednodušší na řízení. Vozy TCR jsou při přechodu třeba z pohárových Clií finančně náročnější. Promotér dělá vše pro to, aby tuto stagnaci zvrátil, pro letošní rok bude o jeden závodní víkend méně, právě proto aby byl šampionát finančně dostupnější.  Považuji cestovní vozy za kategorii, kde můžeme vidět opravdu ryzí závodění s krásnými souboji. Proto pořád doufám, že se letos trend obrátí a pole našeho šampionátu se opět začne rozrůstat.

RK: Co považuješ za největší úspěch své kariéry?

AK: Těžko se mi vybírá ten největší. Velmi si vážím obou evropských titulů v superkartech, pódií v Eurocupu Formule Renault a předloňský bronz z FIA Motorsport Games byl také hodně intenzivním zážitkem.

RK: A co bylo tím nejsmutnějším zážitkem?

AK: Vlastně si na žádný nevzpomínám. Snažím se vždy hledat na věcech to pozitivní.

RK: Vedle závoděni makáš v rodinném podniku. Jak to časově stíháš a jak dělíš svůj čas a energii?

AK: Naši rodinnou firmu vede brácha Filip s našim tátou, já mám na starosti servis vozů Hyundai. Je trochu náročnější to skloubit s přípravou na závody, když jsem tam většinou deset nebo jedenáct hodin denně, ale zvládnout se to dá. Posilovnu stíhám brzy ráno a večer potom běh nebo teď v zimě skialpové lyže. Jen simulátor pro přípravu nevyužívám, na to už opravdu nezbývá čas.

RK: Co by si zlepšil na motorsportu, kdybys byl prezidentem FIA?

AK: O tom jsem nikdy nepřemýšlel.

RK: Máš již jisto ohledně sezony 2026?

AK: Ano, pojedu opět s Elantrou N TCR týmu Hyundai Janík Motorsport v TCR Eastern Europe.

RK: Jak jsi se na ni připravil?

AK: Lépe než na kteroukoliv předchozí. S přibývajícími roky věnuji přípravě stále více úsilí a myslím, že se to vyplácí.

RK: Co je Tvým cílem pro sezonu 2026?

AK: Cíl nemůže být menší než obhajoba celkového vítězství, ale chci se také více věnovat juniorským kolegům v týmu a pomoci jim v jezdeckém rozvoji.