10.1.2016 - Cíl v Dakaru

Růžové jezero. Dakar. Senegal – Žádný „píár“ článek.

Na břehu Růžového jezera v Dakaru, pilot Tomáš Tomeček s navigátorem Ladislavem Lálou, na vzduchem chlazené Tatře, oslavili druhé místo v kategorii kamionů. Dokázali porazit vůz Kamazu. Dokázali se poprat s nepřízní a dojet s minimální materiální asistenční podporou. Dokázali to na co jsou, nejen, tatrováci hrdí po třicet let. Dokončit se ctí jednu z nejtěžších dálkových soutěží Africa Race. Úsilí, umění improvizace a zkušenosti posádky i mechaniků navázalo na historii a stává se součástí historie.

tým Tomáše Tomečka

Dakarské soutěže jsou naprosto unikátní a anomální. Není mnoho sportovních disciplín, kde spolu startují soukromé, amatérské posádky s těmi továrními. Není mnoho soutěží, kde když zatnete zuby, tak můžete bojovat s těmi nejlepšími. Zvítězit pravděpodobně nemůžete, ale kdo ví jak kolo bude štěstěny nakloněno. Poprvé to začalo být viditelné v roce 1985. Tovární teamy začaly dominovat nad těmi ostatními. Ti ostatní si uvědomili, že porazit je, znamená si šáhnout hodně daleko za hranice svých možností. Jít za hranu, kde už je to opravdu o hubu. Jánu Zaťkovi motorka přelétla přes hlavu v poslední etapě a rány si bude lízat ještě nějakou dobu. Tlačil moc, ale nešlo ubrat. Vždyť nedostižitelný Ullevalseter byl už tak blízko. Za tu chvíli co ho znám jsem si jist, že by to Jáno znova podržel, kdyby dostal novou příležitost vrátit čas.

Tomáši Tomečkovi se podařilo jít za tu hranu a vrátit se v pořádku zpět. Porazit v celkovém pořadí jakýkoliv Kamaz, je něco co se neděje každý den, ani obden. Dostat se před auto teamu, které má za továrnou testovací poušť, co ji používá jako testovací polygon, ve kterém má „natáhnutou“ sedm set kilometrů dlouhou testovací etapu. Kde jim záda kryjí mechanici pracující v polovojenském režimu a finančně se nemusíte moc koukat okolo sebe. To je prostě unikátní. Na druhou stranu, abych řekl celou pravdu na Kamaz Antona Shibalova jsme neměli. Tolik, kolik mají odjeto profi chlapci z tohoto továrního teamu nemá v kamiónech zdaleka nikdo. Teď jsou však jakékoliv takové řeči jen tlachání.

V Dakaru u Růžového jezera byl v roce 2016 první Kamaz a druhá Tatra. Naše závodní posádka předvedla v Mauretánských dunách něco, co vyrazilo dech okolí. Takový nástup se nečekal. Všichni sice ví, že Tomáš to v dunách umí, ale že s takovým zápalem se do toho obuje to bylo pro mnohé překvapení. Dokonce tak velké, že po dnešním dojezdu do cíle si mechanici Kamazu dovolili, zda se mohou podívat do kabiny Tatry. Myslím, že je pohled na spartánskou přístrojovou desku a klasicky usazený volant Tary dosti vyvedl z míry a přemýšlí jak to vlastně ten Tomeček dokázal. Takového výkonu si nešlo nevšimnout. Organizátoři tento výkon ocenili speciální medailí nazvanou „Desert Master“, narychlo vytvořenou jen pro něj.

Příběhy se mají tendenci opakovat. Češi se v Africe začali objevovat před třiceti lety a od té doby jsou zde dodnes a není to jen o cestě do Dakaru. Dnes jsme u jezera potkali jednoho z mnoha dobrodruhům, kterým Afrika učarovala. Martin Magnusek a jeho čezeta na které jede po zemích Afriky budiž příkladem. Mladý kluk co se sebral a jede. Googlujte „Na Čezetě kolem Afriky“. Děkujeme mu za to, že nás všechny vyfotil před našimi vozy a přejeme mu šťastnou cestu. Ať najde v pořádku to, pro co sem přijel stejně tak jako naše posádka tento rok.

Vidíte, chtěl jsem napsat super oslavný článek typu „píár“ na výkon Tomáše a Ládi a sklouznul jsem do toho jiným způsobem, než se běžně očekává a dělá. Vy co čtete tyto články mi asi rozumíte. Neumím psát strohé texty a falešná slova mě děsí, současně mi Afrika vždy čistí mysl. Hlava mi zde funguje jinak. Jsem moc rád, že celý team je v pořádku v Dakaru. Pořádná oslava proběhne až zítra. Bohužel bez Tomáše Tomečka a Petra Foltýna, kteří se vracejí do Marocké Zagory vyzvednout a dopravit domů poškozený asistenční truck.

Současně si uvědomuji, že jsem letos nenapsal skoro nic o posádce dvou kamiónu Balai. To jsou trucky, co vysílají pořadatelé jako poslední pomoc posádkám v nouzi. Leopold „Polda“ Paďour a Petr Foltýn odvedli pořádný kus práce. Nedoceněné práce. Spánkový deficit, vědomí, že jste ti, kdo jedou pomoci a vaše problémy nikoho nezajímají, protože není nikdo kdo by vám jistil záda. Nezvyklé situace v nezvyklém prostředí z nich dělají tiché hrdiny Africa Race. Jim patří veliký dík za to, že motorkářka Žeňa může být v Dakaru. Když kompletně zabloudila a zakopala se na takovém místě, že ani šestikolová Tatra se k ní v písku nedostala a muselo se k ní jít půl kilometru pěšky. A nebyla to jen ona. Petře, Poldo díky. Very good job!

A samozřejmě paří ohromný dík našim partnerům. Bez vás by se historie takto nenapsala. Díky vaší podpoře se tak mohlo stát. Děkujeme.

S velikou vděčností za každou prožitou chvíli v poušti se s vámi loučí „press car“ Promet/Excalibur teamu ve složení Jan Husák, Vojtěch Morávek, Vojtěch Morávek ml. a Emil Baumgartner. Bylo nám velikým potěšením přinášet zpravodajství z tak úchvatné soutěže.

Z Dakaru a jménem celého teamu Promet/Excalibur, Vojtěch Morávek ml.

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.