Bála jsem se, že skončím v poli poražených, prozradila juniorská vicemistryně světa N. Grabmüllerová

Juniorská vicemistryně světa v zimním triatlonu. To je titul, kterým se po uplynulém víkendu může pyšnit Natálie Grabmüllerová. Ta na šampionátu v italském Cogne nestačila jen na jedinou závodnici a na stupních vítězů si na krk pověsila stříbrnou medaili. Jak se pro ni závod vyvíjel, jak ji pomáhali rodiče a s jakými cíly do závodu šla, to se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Natálie, jste juniorskou vicemistryní světa v zimním triatlonu! Jak na vás tato slova působí?
Mám z toho takové smíšené pocity. Občas si ani neuvědomuji, jak jsem vlastně dopadla, ale později, když si zase vzpomenu na závod, na tu dřinu, tak z toho mám opravdu velkou radost.

S jakými cíly jste do závodu šla? Věřila jste v medaili?
Abych řekla pravdu, tak v medaili jsem tajně doufala, ale také jsem se hodně bála, že skončím v poli poražených. Ze soupeřek jsem nikoho neznala, takže jsem nevěděla, co od nich mohu čekat a na start jsem šla trochu s obavami.

Jak se pro vás závod v Cogne vyvíjel?
Nejdříve velice dobře. První část závodu – běh, jsem zvládla dobře a přiběhla na druhém místě. Mojí nejslabší disciplinou je kolo, a tak jsem z cyklistické části závodu měla přece jenom respekt. Sice jsem nabrala nějakou ztrátu, ale naštěstí ne takovou, aby mě vyřadila z boje o medaile. Lyžování je moje nejsilnější zbraň. Když jsem hned v úvodu setřásla Italku Siewaldovou, věřila jsem, že bez medaile už nezůstanu. Na začátku druhého okruhu jsem pak předjela vyčerpanou Rusku Bochkarevovou a pokoušela se dostihnout další z Rusek - vedoucí  Lavnikovičovou. Bohužel mi na ni v cíli 30 vteřin chybělo.

V Cogne byl i vaši rodiče. Tatínek jako vedoucí výpravy, maminka jako závodnice, která obhájila bronz. Co jejich podpora během závodu? Pomohla?
Podpora rodičů byla určitě veliká, bez nich bych byla ve spoustě situací bezradná. Snažila jsem se od nich převzít mnoho rad, které mi dali jako zkušenější závodníci, například mi také při závodě říkali, kolik ztrácím na předchozí závodnice a mnoho dalších. A jak sama vím, závod je mnohokrát více stresující pro diváky (rodiče) než pro samotného závodníka, protože celý závod prožívají s vámi. A za to jsem jim velice vděčná, jelikož jejich podpora je nenahraditelná.

Nakonec úžasné druhé místo. Jaké byly vaše pocity v cíli?
Nejdříve jsem tomu nemohla uvěřit. Ale hned poté, co ke mně přiběhli rodiče s gratulací, jsem si uvědomila, jak jsem se umístila. Byla jsem opravdu šťastná nejen kvůli výsledku, ale také proto, že mám tak skvělé rodiče, kteří mi umožnili se závodu zúčastnit, a také se kterými jsem mohla svou radost sdílet.

Vy se specializujete na lyžování, ale zimní triatlon pro vás rozhodně není novinkou. Kdy jste se rozhodla, že budete reprezentovat na MS v zimním triatlonu?
Už od malička jsem s rodiči jezdila na závody zimního triatlonu, bavilo mě jim fandit a pozorovat je při závodě a řekla jsem si, že bych to jednou chtěla vyzkoušet. A tak se také stalo. Jinak o tom, že chci jet na MS, jsem se rozhodla už v loňském roce po ukončení zimní sezony.

Jaký je ideální scénář vaší sportovní kariéry?
Určitě bych se chtěla sportu věnovat, co nejdéle. Samozřejmě bych byla šťastná, kdybych se neustále zlepšovala, vyvíjela a pracovala na sobě. Stejně jako to například vidím u svých rodičů.

A na závěr vaše závodní a tréninkové plány?
Začátek týdne po MS budu mít spíše volnější, abych si po náročném víkendu odpočinula, ale pak odjíždím na další závody, tedy už v běžeckém lyžování. Bude to Mistrovství České republiky a má se konat na Horních Mísečkách.