Africa Eco Race 2016 - zprávy z týmu T. Tomečka

31.12.2015 - 3. etapa

Tomáš Tomeček s Ladislavem Lálou dnes úspěšné absolvovali náročnou, 449 km dlouhou etapu. Rychlostní zkouška začala na kamenitých pláních, ale charakter trati se rychle měnil. V průběhu rychlostní zkoušky bylo několik dunových polí, které zdržely mnoho závodníků. Krom drobného pěti-minutového zdržení při opakovaném pokusu se dostat z prohlubně mezi dunami nebyl žádný problém. Navigačně byla etapa náročná, s několika úmyslně vytvořenými navigačními pastmi, kde se podařilo zabloudit několika osobním vozům a motorkám. Dnes v kategorii motorek zvítězil Nor Ullevaseter před Ruskou Anastasii Nifontovou. V kategorii osobních vozů vyhrál Yuryi Sazonov z Ruska. V kamionech dojel první Rus Anton Shibalov. Tomáš Tomeček obsadil dnes třetí místo a je třetí v celkovém hodnocení kamionů.

Cestopis – Bez asistence v závodě

V roce 1979 začíná první ročník Paříž-Dakar. Závodníci se staví na start a dojíždějí do cíle bez doprovodných vozidel a bez pořadateli poskytnutého jídla. Jídlo a náhradní díly si vezli sebou. Tedy, vše co pobrali. Ostatní se muselo sehnat na místě. První ročníky nebylo výjimkou, že závodníci co dojeli do cíle jako první vykoupili místní zásoby potravin a pak se dělili s ostatními. Prostě nešlo to jinak. V etapách se závodilo, v bivaku se musel spolupracovat. To byl jediný a podle mě ten správný způsob jak se dostat až do Dakaru.

Samozřejmě, že se v etapách nejelo tak rychle jako dnes. Vůz prostě musel vydržet celý až do cíle. Rozbít ho někde po cestě nebylo umění. Dojet s ním do cíle však ano. Každým rokem se podpora asistenčních vozidel zvětšovala a s tím i schopnosti opravovat v poušti i těžké závady. Dakar se začal zrychlovat a zázemí rostlo. Dnes už nikoho nepřekvapí, že u top teamu se každý den na start může připravit kompletně nové auto. Naopak, už se to tak nějak očekává.

Africa Race je návrat k původní myšlence závodu. Musím s radostí napsat, že to co o Africa Race píšu má reálný základ. Naše asistenční Tatra včera dopoledne utrpěla neopravitelnou poruchu asi tři sta kilometrů od bivaku. V sedm hodin večer je doprovodný vůz na tyči vlečen k nám. Petr Čapka se střídá za s Tomášem Bezděkem za volantem bez posilovače řízení tak po padesáti kilometrech. Mezitím se rozhoduje co dále. V této době se informace rozkřikla po bivaku s úžasným ohlasem. Dostáváme mnoho nabídek o pomoc od okolních posádek a ujištění od pořadatelů, že udělají vše, aby nás udrželi v závodě. 

Do bivaku se doprovod s mechaniky dostal ve tři hodiny ráno. Kdo by si myslel, že se jde spát tak se plete. Je potřeba udělat pravidelnou, zhruba hodinovou, údržbu na závodním voze. Závodní posádka a mechanici jdou spát do stanů o půl páté. Na hodinu a půl. 

Ráno už je rozhodnuto. Pokračujeme v závodě! Asistenční vůz jsme se rozhodli nechat na pořadateli doporučeném bezpečném místě v Zagoře a po koci závodu se pro něj vrátit a odvléci ho zpět domů. Musím přiznat, že jsem trochu skeptický co se týká „bezpečného“ místa. V Maroku je bezpečno co se týká pohybu. Myslím, že není třeba se sem obávat jet. Na druhou stranu co se tyká materiálních věcí ložených bez dozoru, tady si už nejsem tak jist. Zde v Africe má vše cenu. A volně ložená Tatra je jistě velikým lákadlem. 

Tomáš s Láďou odjíždějí na start do 445 kilometrů dlouhé etapy. My ostatní pracujeme tak rychle jak to jen jde a přemísťujeme co nejvíce náhradních dílů do kamiónů pořadatelů. Náhradní pneumatiky se nám nabídl odvézt Milkos Kovacs. Za chvíli je vše hotovo a Tatra je zapřažená za jeden z kamión Balai. O půl hodiny později jsme v Zagoře před jedním z mnoha pouličních autoservisů. Toto je to bezpečné místo. No zařizoval to přímo René Metge. Prý jsou to místní smluvní partneři závodu a celá Zagora funguje tak trochu na stařešinovském přístupu. Pokud místní autorita řekne, že se na něco nesahá tak to snad tak bude. No pro nás prakticky neexistuje žádná jiná volba. Petr dvakrát obejde svůj vůz aby zkontroloval, že je důkladně uzamčen a pak s povzdychem přisedne k nám do novinářského vozu. Dnes ho vezeme do bivaku my. Do konce závodu se pak o transport našich mechaniků postará team motorkáře Jana Zatka ze Slovakia Rallye teamu. Sami přišli a nabídli nám tuto pomoc. Je to nyní k
nezaplacení. Děkujeme!

Mimochodem, podívejte se na fotky a na video ze Zagory a udělejte si názor sami, zda byste tady nechali tak čtrnáct dní stát váš vůz.

Mezitím je naše závodní posádka v etapě. Dunová pole střídají rychlé pasáže, kde se jede maximální povolenou rychlostí. Kamiony nesmí, z bezpečnostních důvodů překročit 150 km/h. Nové tlumiče umožnují jet rychle i v technických místech, kde to minulá léta nebylo možné. Krom jednoho úseku, kde se musela najíždět duna vícekrát, než se ji podařilo překonat, není dnes v etapě větší problém. Prostě běžná kalba, na doraz po pistách a písku. To, že se jelo dnes na hraně potvrzují i slova navigátora: „Dnes mě to hodě bolelo, mnohokrát jsem helmou narazil do ochranného rámu.“ Na navigaci to dnes nemělo vliv a výsledkem je třetí místo, za nedostižnými Kamazy, kategorii kamionů a dvanácté místo v celkovém pořadí.

Je kolem půl desáté posledního dne letošního roku. Vím, že je dnes Silvestr jen jsem si ho zatím nějak pořádně do teď neuvědomil. Děkuji všem našim partnerům co nás podporují v závodění a přeji Vám vše nejlepší do nového roku.

Já si jdu dát skleničku šampaňského a zcela určitě před půlnocí zalezu do spacáku. Jistě nebudu sám kdo odpadne před půlnocí. Unavení z posledních dnů jsme všichni docela dost.

PS: Pozdravuji všechny své blízké. Bohužel, nemám zde nemá signál na telefon a nemohu o sobě dát vědět. Ozvu se jak to jen půjde!

Nádherný Nový rok

Z bivaku v Assa Vojtěch Morávek ml.